Bez ohledu na to zda si myslíme že člověk je stvořen jako hotový a už se nemění, nebo se vyvinul v procesu evoluce, je živým organismem. Jeho zdraví a nemoc si lidé vykládali různě. Dnes je to o biologii, biochemii etc. 

Otázkami zdraví a nemoci se trápil už starověk. Z té doby je dochována řada děl, která se těžko mohla opírat o aplikovanou biologii. Římský lékař Cornelius Aulus Celsus označil kolem roku 30 n.l. soubor příznaků: otok, zarudnutí, bolest a teplota jako zánět. Ve třicátých letech šestnáctého století pak Theophrastus Bombastus von Hohenheim k tomu přidá po jednom a půl tisíci let příznak další, poruchu funkce. Každý z nás si v životě jednou zadřel třísku. Postižené místo zarudlo, oteklo, bolelo a bylo teplé, prstíčkem se nedalo dost dobře hýbat. Posléze zhnisalo. Teprve ve třicátých létech minulého století, tedy po tisíci devíti stech létech si kdosi položí otázku, co je vlastně hnis, kde se tam vzal a co tam dělá...