Druhá etapa cesty za viry, imunitou ---- mikroskop, na který rovněž přišel někdo jiný. Stovky lidí jím prohlížejí kdeco a nacházejí pozoruhodné věci. Buňky rostlin jsou dobře rozpoznatelné. S pozorováním tkání živočichů, tedy i lidí jsou však potíže. Teprve polovina devatenáctého století zavede použitelné techniky zpevnění a krájení preparátů na tenké vrstvy a jejich barvení. Teprve pak jsou vidět pod mikroskopem. Jsou také objeveny jakási tělíska v krvi. Červené bezjaderné krvinky a bílé krvinky. Ty po obarvení směsí barviv mají poněkud modrá jádra. Cytoplazma některých se barví kyselým eozinem červeně a jsou v ní nějaká zrníčka. Pojmenují je tedy eozinofilní granulocyty. Cytoplazma a jádra jiných se obarví zásaditými barvivy sytě modře. Ty pojmenují bazofily. A jsou tu také bílé krvinky, které nespadají ani do jedné z těch skupin. Mají složitě tvarovaná jádra. Ty pojmenují neutrofily, polymorfonukleáry. Počet bílých krvinek se u zdravého člověka pohybuje v ustálených mezích. U zánětlivých onemocnění se jejich počet výrazně mění. U alergického zánětu (třeba astmatu) jde o eozinofily. U bakteriálního zánětu (třeba zápalu plic vyvolaného pneumokoky) jsou zmnoženy neutrofily. U zánětů vyvolaných viry a u specifického zánětu jde o bazofily. Jsou typické nálezy u řady nemocí, třeba tyfu atd. Je zřejmé, že to nějak souvisí s bojem našeho těla s nákazou.  Od roku 1852 se dodnes provádí u nemocných krevní obraz. Počítá se, kolik je kterých buněk.