...a nemohu si vzpomenout, jak blízký jsi mi. Pluli jsme na moři na Tvé jachtě, Ty krásný, svalnatý a já obyčejná holka v modrém pruhovaném tričku. Díval ses mi do očí a měl je jasně modré. Věřila jsem Ti. Doufala jsem v lidi, v člověka, v lásku, v objetí, v upřímné přátelství a obyčejný soucit. Kvetoucí bažiny, močály, kterými jsme proplouvaly, ta blízkost života, každé ráno se probudíš a začíná dobrodružství. Můžeš mít takovou radost....Z proutí vyrobená kolébka. Plaváček puštěný po vodě. Moje babička měla takovou panenku, našla jsem jí na půdě, tělíčko měla jako dítě, tak byla veliká, ani nevím, proč jí říkali Plaváček...Do modrých vln se spustit a být znova dítětem....čekat, že mne někdo vytáhne a zachrání. Jaké to je štěstí plout po vodě.

 

 

...

Zlaté rybky z hloubky vyskakují v hejnech a třpytivě se lesknou na slunci. Modré přístavy nám přinášejí víru. Lidé příboje skáčou do víru, opravdový člověk je jen jeden, stojí na břehu a mává.