6. etapa za viry, imunitou a očkováním:

Statici hlásí, že za rok 2000 zemřelo o 15 % víc lidí než v předchozích letech. Zjednodušeno řádově: v zemi s deseti miliony obyvatel se narodí ročně 100 000 dětí a zemře 100 000 lidí. Za poslední rok zemřelo 115 000 lidí, tedy o 15 tisíc víc. Počkejme si na podrobnou analýzu příčin úmrtí. Avšak nejde ani tak o ty co zemřeli. Virová onemocnění jsou hrubým zásahem do organismu obecně a mohou vézt dlouhodobému poškození. Zažil jsem ve vlastní praxi, že v rajonu s desetitisíci dětmi, kde se vyskytl nový případ cukrovky prvního typu jednou za pár let, se jich za pár týdnů po „chřipce“ objevilo hned pět. V republice jich tehdy přibylo najednou sedmdesát. Víme, že zarděnky považované tradičně jen za jakousi neškodnou vyrážku, způsobují u děvčat poškození zárodečných buněk vaječníků. Po létech se jim pak mohou narodit těžce poškozené děti. Dnes jsou proto děti proti zarděnkám očkovány. My nevíme, kolik těhotenství v průběhu nynější pandemie ztroskotalo, kolik se narodilo poškozených dětí, jaké dlouhodobé důsledky pandemie po sobě zanechá. To není jen o úmrtích teď hned. Už nyní jsou případy nových cukrovek závislých na inzulinu a plicních fibróz mladých dospělých. Dětem, které se prý snadno nenakazí a nic jim tedy nehrozí, se důsledky téhle „chřipky“ těžko vyhnou. Je to časovaná bomba. Podle mého názoru by se tedy měly proti coronaviru očkovat zejména děti a mladí dospělí.

Vraťme se k tématu. Náš mnohobuněčný organismus znovu a znovu tvoří buňky. Staré opotřebované nebo nějak poškozené likviduje a musí je nahradit. Přitom neustále kopíruje DNA, RNA. To se neobejde bez chyb. Část vadných kopií opraví kontrolní mechanismy, část vadných kopií zůstane kdesi uložena na DNA a možná bude někdy v případě potřeby využita jako ne plně funkční záloha, možná budou vyvolávat následná onemocnění, některé jednou poslouží k novým úkolům. O tom je evoluce. RNA a DNA jsou pravěkem života na naší planetě a zřejmě kdekoliv ve vesmíru. Vzájemně se rekombinovaly. Není zcela jasné, která z nich byla prvotní. Mnohem později se s nimi začaly kombinovat řetězce aminokyselin. Na zemi se nachází, čert ví proč, jen 21 ze 27 aminokyselin zjištěných ve vesmíru. Na zemi neexistují jiné organismy než ty, které tvoří DNA, RNA a aminokyseliny. Je možné, že se nenachází ani jinde ve vesmíru. Život ve vesmíru tedy bude poněkud uniformní.  Nukleové kyseliny zde byly dříve než organický život, než bakterie či mnohobuněčné organismy, jako chemické látky.

V devatenáctém století utrpěli majitelé plantáží opakovaně těžké ztráty pro mozaikovitou nemoc tabáku. V roce 1893 byla objevena infekčnost roztoku z napadených rostlin i po filtraci. Muselo tam tedy být něco podstatně menšího než bakterie. V roce1898 už bylo jasné, že se to nějak rozmnožuje, a bylo to nazváno virem.  Konec devatenáctého století byl érou objevů ve fyzice a chemii, byla určena řada původců chorob. V té době se však už očkovalo proti více infekčním onemocněním, aniž by byl jednoznačně znám jejich původ, aniž byla známa podstata imunity. Jenner očkuje od 1796 proti pravým neštovicím, Pasteur od 1885 proti vzteklině. Nevědělo se dost dobře co ta onemocnění způsobuje, ale empirie ukázala, jak na to jít. Infekční onemocnění mají dopad na celou společnost. Jednou z příčin prohry Francouzů ve válce s Pruskem 1870-1871 byla špatná proočkovanost vojáků proti pravým neštovicím. Na francouzské straně na neštovice zemřelo 23 000 vojáků, zatím co v pruské armádě pouze 278 vojáků.  Krymská válka 1853-1856, kde evropské expediční sbory bojovaly po boku Turecka proti Rusům, vedla k těžkým ztrátám na životech. Počet obětí se odhaduje na 600 000, z toho ovšem jen asi šestina padla v boji, zbytek mrtvých připadl na nemoci způsobené katastrofálními hygienickými podmínkami a kolapsem zásobování.  Vojáci často umírali na tetanus při zraněních jinak slučitelných s životem. Ukazuje se, že očkování nemá být soukromou záležitostí jednotlivců. Do Burské války 1899-1902 už odjíždí britští vojáci očkovaní proti tetanu a tyfu. 

V devadesátých létech devatenáctého století proběhla souběžně s chřipkou také první pandemie coronaviru. To se ovšem zpětně obtížně dokazuje. Ve dvacátých letech dvacátého století proběhla pandemie coronaviru u prasat. U nás jsou proti coronaviru prasata opakovaně očkována od 1924 roku. Nyní se světem šíří nové mutace u prasat. Údajně nejsou přenosné na lidi. V laboratoři se však dobře množí na tkáňových kulturách lidských buněk.  

Podtrženo a sečteno. Postupně byla objevena řada bakterií. Lze je zhruba rozdělit na ty co mají tvar tyčinek, to jsou bacily, a ty co vypadají jako zrníčka, jsou koky. Mohl by to vědět každý maturant. Přesto nás, zejména Nova několik let zásobovala ve zprávách výroky: „Meningokok opět řádí …“ (jednalo se tak o 5-10 úmrtí). „Meningokok je virus …“!!!  Je-li něco kok, tedy to není virus. Teprve po třech letech bojů se lékařům podařilo přinutit sdělovací prostředky, aby od těchto tvrzení ustoupily. Onemocnění vyvolané virem klíšťové encefalitidy je onemocnění zcela jiné