8. etapa za viry, imunitou a očkováním:


 

Všude ve světě zápasí vlády, ať už jakkoli demokratické či nedemokratické, s problémy vynucenými pandemií, ekonomikou a požadavky veřejnosti. Jde o nesourodé, často neslučitelné záležitosti. Vlády se v tom zmatku snaží nějak udržet nad hladinou a zdravotníci se v tom topí. Po břehu chodí lidi, které to až tak nezajímá, hloučky postávajících kroutí hlavou nad tím, jak se tam ti ve vodě směšné zmítají. Několik lidí na ty, co jsou ve vodě pokřikuje: „Jak to plavete!? Copak se tak plave? Máte dělat rukama takhle!“ 

V televizní reportáži kdosi tvrdí, že k nynějšímu šíření britské mutace došlo proto, že se virus snaží být rychlejší! (Rychlost=dráha/čas. Dráha odkud a kam, čas od kdy do kdy. Kde a jak by se něco takového mělo dít?) 

Tak ještě jednou. Viry jsou složeny z nukleových kyselin a proteinového pouzdra, často z obalu z fosfolipidové dvojvrstvy se zabudovanými proteiny. Viry nemají vlastní výměnu látkovou, jejich reprodukce je bez výhrad vázána na napadenou buňku. Virová částice přilne k hostitelské buňce tak, že se jejich nějaká specifická součást kontaktuje se speciálními strukturami buněčné membrány. 

Ty struktury buněčné membrány slouží potřebám buňky ke kontaktu s okolním prostředím. Třeba slouží k příjmu signální molekuly hormonu sloužícího ke koordinované funkci buněk v rámci celistvého organismu. Takové struktury nemáme proto, aby se na nich uchytil virus.  Specifická součást viru, která na nich přilne není rozpoznána jako něco cizího, nepatřičného. Splyne s plasmalemou buňky a ta virus přijme do svého nitrobuněčného prostoru tak, jako přijímá to, co se patří. Buňka začne pracovat podle programu který jí doručil virus. Bude chrlit tisíce kopií viru, než ji zlikvidují obranné mechanismy organismu. Avšak zatím dojde k šíření viru do dalších a dalších buněk, do tkání. Proces nějakou dobu pokračuje, dokud jej nezastaví obranné systémy organismu, nebo dokud organismus nákaze nepodlehne. Organismus tak vyrobí desítky milionů kopií viru. Ty uvolňuje do okolního prostředí, kde nakazí další hostitele. Těch kopií jsou pak v populaci miliardy. Není možné, aby při neustálém kopírování předlohy nevznikly chyby. Podobně jako u opisování psaného textu, kde napíšete jiné písmeno, některé pro změnu vypadne, dojde k záměně slov, slovo či věta se přepíše vícekrát. Vznikají tak nové a nové mutace. Jde o náhodné změny na nejrůznějších úsecích nukleové kyseliny. Ty mohou zásadním způsobem změnit přenos viru mezi hostiteli a také důsledky nákazy pro hostitele, pro hospodářská zvířata a zejména pro člověka. Problémem se zabývají virologické laboratoře po celém světě. To také dělala laboratoř ve Vuchanu, která zajišťuje služby pro oblast s počtem obyvatel, jako má Česko.  

Současnou koronavirovou pandemii COVID-19, jejímž původcem je nový koronavirus SARS-CoV-2, neprošvihli virologové, ale politická reprezentace Vuchanu, potažmo Číny. Známe to i z předlistopadových epidemií u nás, a v jisté podobě to naši politici dělají i nyní. Co jim nějací odborníci mají něco doporučovat. Na začátku je pro ně nejjednodušším řešením problém popřít. A když se pak situace vymyká z rukou, pořád se domnívají, že to nebude tak horké a že se to nějak …  V nedávné minulosti proběhly dvě výrazné koronavirové infekce. Ta první v roce 2003 v podobě onemocnění SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome) přeskočila na člověka z malé šelmy cibetky. Poté v roce 2012 onemocnění MERS (Middle East Respiratory Syndrome) přeskočilo na člověka z velblouda. Původními hostiteli obou nových koronavirů patogenních pro člověka byli netopýři. To onemocnění netopýrů bylo známo již více let. Udělaly jen místní epidemie.

V průběhu nynější pandemie vzniklo více mutací původního koronaviru, dokonce i česká. U "Britské mutace" jeho součást lépe přilne na strukturu buněčné membrány. Dejme tomu, že jsou ve vdechnutém objemu vzduchu statisíce virových částic. V přímém kontaktu s povrchem dýchacího systému jich je tisíc. V kontaktu s receptorem jich je sto. Dosud se při kontaktu na receptor přilepilo patnáct z nich, nyní dvacet. Dosavadní mutace nezmizí a bude nadále množena. Ta „nakažlivější“ mutace bude množena častěji a postupně bude v populaci převažovat. To neznamená, že je nebezpečnější co do průběhu onemocnění a jeho následků. Není ani „rychlejší“. O počtech nově nakažených lidí rozhoduje jejich chování jako jednotlivců a chování jejich politiků. O vývoji tedy rozhodnou ti, co nastavují pravidla nerespektující biologii viru a ti, kteří pravidla, která by mohla být účinná, stejně nerespektují.