třpytící se vločky proti světlu lampy padaly přede mne, jak když se někdo loučí tiše a bezedně, spadli jsme spolu nazad do závějí, peřiny sněhové postýlka z mechu, nebe je bláhové a plné vzdechu, mával jsi rukama, jak jsi mi povídal svůj příběh, kam jsi chtěl a všechny příští vize kdekdo ti záviděl, v tichu a mlze, jiný tě neviděl

 

. ...a možná stále jsi tak blízko nad závějí, vhozený naznak do peřin a sny se chvějí ti láskou a beznadějí