Plakat v galerii před obrazy, které jsou němé. Nedívat se jim do tváře. Krom toho malého muže, který je tak malý, že se mu díváte shora na pleš. Kdyby si tak člověk mohl vzpomenout na mříže v chodníku, propadliště dějin, osnovy látky utkané ze slz, nebo aspoň na něco smutného. Záchvat kašle je jako fanatismus, nikdy nepřestane obtěžovat, pocit únavy a beznaděje, takové prázdnoty, co se prostírá mezi jednotlivě šedými dny. Nic nového, vše se jen opakuje, nikde žádné tajemství.

Konec ulice a nevidíš, co je za rohem, konec výprav. Už nebýt tak cizí, moci se tak schoulit v kupé ve vlaku do starého příjemného kabátu pověšeném na háčku u okna. Moci usnout a spát tak dobře ukolébán rytmem. Odumře-li něco v nás, vzniká nový příběh zapomnění. Sbalit velký modrý kufr a vydat se dál, protože všude je to lepší než tady. Neotvírat vlastní dopisy před cizími lidmi, mohly by číst z tváře každé slovo. Přinášet uzdravení.