myslím, že jsem adoptovaná
Sněhu až po okna chalupy. Děti mít kolem stolu. Večeřet spolu častěji než jednou za rok. Hodní na sebe, Smát se a utíkat, z kopce válet sudy. Schovat se v lese pod stromy plné sněhu, jejich větve se dotýkají země a domečky z nich stačí Přát si…
Na vlnách nástěnky vidíme fotografie nořit se z hlubin....tak neforemná věta při které člověk málem přijde o rozum, jak křehké pozorovat vlastní rodinu a ty obyčejná přání o štěstí, uprostřed je fotka z Velikonoc, setkali jsme se všichni - Viky a…
A nemá moře, co by mu skaliska propůjčila a splynula s mlhou, míří mimo mne a přeci mne trefí, kohokoli zasáhne, když střílí nastřeko, výkřiky kolibříka a jeho rozmělnění větrem, vánoční muře tolik písní, bránil se jen kytarou
potkali studánku, oči plískanic obmyty trápením, náhlý omyl proměněný v pravdu, docela otáčející se pes o radost později, daleko úzkost a beznaděj, čistě odcházel od křtitelnice obmyt a sám v sobě ukrytý jako vzpomínka jako had, perutěmi spjat se…
Byl tak malý, v první třídě, takový človíček ještě neví, kde má domov. Chodila jsem z práce tak pozdě celé roky, pro kousek chleba nechávala jsem je o samotě. Prní Vánoce, co jsme byli sami - ty první Vánoce přitáhli odkusi obraz - dřevěný,…