Podle anekdoty nastoupil lékař, který právě absolvoval lékařskou fakultu, na chirurgii. Tam se ale přece pracuje, amputuje řeže šije a není čas na pitomé otázky. Při primářské vizitě demonstrují ošklivě zhnisanou ránu. „Co to je ten hnis a kde se tam bere?“ ptá se. Naštvaný primář: „Můžete to zjistit, když nemáte co dělat. Sestro, odneste to svinstvo na jeho stůl!“ Sestra hodí čtverec prosáklý hnisem do kádinky a odnese. Všichni se zasmějí. Na pokoji lékařů pak někdo do toho naleje louh, hydroxid sodný, co tam zůstal po čištění ucpaného odtoku umyvadla, aby to tak nesmrdělo. Když to jde vylít do záchodu, vidí, že na dně zůstala jakási vrstva čert ví čeho. Podíval se na to pod mikroskopem, přibarvil. K svému údivu zjišťuje, že jsou to jádra bílých krvinek. Proč se vlastně barví zásaditými barvivy? Asi se tam chemicky váží na nějakou kyselinu. Co je to za kyselinu? Je v jádře, nukleu, tak ji označí jako kyselinu nukleovou. Johan Friedrich Miescher tak r.1868 učiní objev, který nastartuje řadu dalších výzkumů v oblastech chemie, biologie, biotechnologií, genetiky a medicíny, kriminalistiky. Je z toho několik Nobelových cen...