Jak původní, jak koketní! Komise epidemiologů Světové zdravotnické organizace navštívila Vuchan: „Virus pravděpodobně přírodního původu.“ Víme přece o coronavirech již sto let. Nalezli jsme je v přírodě a sto let je v laboratořích studujeme právě proto, že vyvolávají onemocnění zvířat a lidí. Proč ty ostatní jsou přírodního původu, kdežto původce nynější pandemie by měl být vyroben jaksi synteticky? A i kdyby, jak to mění biologii člověka, toho viru a podmínky jeho šíření? Jak nám hrátky politiků a komisí usnadní zvládnutí pandemie? O moc dnes bojují politici, kteří neví která bije. Dokáže právník, byť ústavní, zakázat viru, aby se množil? 


 

Bakterie je organismus ohraničený od prostředí buněčnou membránou. Přijímá aktivně ze svého okolí živiny, které využívá jednak jako zdroj energie pro své životní procesy, jiné využije k produkci materiálu pro výstavbu svého těla, ke tvorbě látek vylučovaných do okolí, ke svému rozmnožování.  Má tedy výměnu látkovou. Obsahuje útvary specializované na výkon určitých funkcí, organely. Je to organismus. Za zhruba 150 let jich byly objeveny tisíce a každý rok přibývá desítka nových. Nalezneme je ve všech prostředích. Některé přežívají v extrémních podmínkách. Baterie tyfu, mykobakterie a řadu dalších můžeme opět kultivovat, třebas byly přes 30 let skladovány v kapalném dusíku, tedy teplotách okolo -200 °C. Na opačném pólu leží někteří hypertermofilové žijící ve zřídlech vulkanických oblastí, v okolí „černých kuřáků“ na dně oceánů. V chladících soustavách jaderných elektráren jsou bakterie schopné přežít i radiaci. Rekord drží archebakterie „Strain 121“, která se množí i při teplotě 121°C. Z radiace si až tak moc nedělá. Bez ohledu na životní prostředí těch bakterií, na jejich stavbu, tedy zda mají třeba buněčnou stěnu, bičíky etc., je všem společná základní vlastnost, totiž výměna látková. Můžeme ji zjednodušit na základní schema:

syntéza kys. tetrahydrolistové ˃ adenin, guanin cytosin, thymin, uracil ˃ DNA, RNA ˃ protein


 

Výměnou látkovou se bakterie zásadně liší od anorganického světa, který ji nezná. Jen část bakterií má význam v lidské medicíně.  Překonají-li bakterie kožní nebo slizniční bariéru a proniknou-li do tělních tkání, vzniká bakteriální infekce. Často se organismu podaří odstranit bakterie reakcí imunitního systému, aniž se projeví známky onemocnění. Rozmnožují-li se bakterie rychleji, než je mohou likvidovat obranné síly organismu, nastává infekční onemocnění s projevy zánětu, např. hnisání rány, infekce močových cest, zápal plic, bakteriální zánět mozkových blan. Některé bakterie vyvolávají epidemická onemocnění.


 

Virus samotný je částicí s určitou strukturou, která sestává z nukleové kyseliny (RNA nebo DNA), proteinů či glykoproteinů a v mnoha případech též fosfolipidů membránové obálky. Život takové virové částici (virionu) vdechne teprve hostitelská buňka, která mu vhodným receptorem na svém povrchu umožní vstoupit do vnitřního prostředí buňky (cytosolu). To nakonec vede k ovládnutí buněčné továrny a k produkci stavebních složek potřebných pro obrovské množství nových virových částic. Virus je zkrátka obligátní parazit a potřebuje svoji hostitelskou buňku, aby ožil. A nejenom to, potřebuje zpravidla celé soustavy buněk (tkáně) hostitelských organismů, a nakonec i celé populace hostitelů, aby dokázal cirkulovat v přírodním prostředí a udržovat svůj vývojový cyklus. Člověk bývá velmi často jedním z cílových hostitelů a v závislosti na způsobu přenosu často též konečným hostitelem viru. Virus nemá výměnu látkovou. Neumí sám vyrábět energii, neumí vyrobit ribózu, deoxyribozu, baze A G C T U potřebné výrobě své DNA a RNA, neumí vyrobit protein. Neumí vyrobit nic z čeho je utvořen. Je to neživá anorganická látka, chceme-li, tedy jakýsi program. Nic nechce, nic nemůže, nic neumí. Nedělá nic, aby …  Nečeká na vás jako lupič za rohem, aby … Nehoní vás jako komár, aby … Nenakazí vás, aby se rozmnožil. Tak, jako nemá výměnu látkovou, nemá vědomí, myšlení, cíl, záměr.